Radikální prostatektomie spočívá v odstranění celé prostaty. Podle typu operačního přístupu rozlišujeme tzv. klasický přístup a miniinvazivní metody – tedy odstranění karcinomu prostaty buď laparoskopickou nebo robotickou operací. Operace je prováděna nejčastěji u nemocných, kteří jsou v dobrém biologickém stavu a nemají další závažná onemocnění. Tato operace může výrazně změnit kvalitu života nemocného. Inkontinence, neboli porucha udržení moči se po této operaci může vyskytnout u 10 – 20 % nemocných. Radikální prostatektomie může mít dopad i na sexuální život v podobě poruchy erekce (je vyjádřena v různém stupni až v 70 – 80 %)*. Nemocný musí být po operaci dále trvale a pravidelně sledován, protože onemocnění se může vrátit i po více letech.
V současné době se provádí už jen zřídka. Důvodem je trend mini invazivních přístupů. Provedení otevřené prostatektomie je řezem přes břicho, další možností je operace cestou přes hráz. Pacient je nejčastěji přijímán den před operací. Operace je prováděna vždy v celkové anestézii (narkóze) a trvá cca 90 – 120 minut. Přibližně deseticentimetrový řez je nejčastěji veden ve střední čáře v dolní části břicha a v určitých případech jsou při výkonu odstraněny i mízní uzliny v pánevní oblasti. Na konci výkonu je do močového měchýře přes močovou trubici zavedena močová cévka, která je odstraněna za 7 – 14 dní. Pacient je po výkonu sledován na jednotce intenzivní péče, po stabilizaci stavu je přeložen na standardní oddělení. Pokud to stav pacienta a jeho zázemí dovolí, je možné po několika dnech hospitalizaci ukončit a doléčení proběhne v domácí péči.
Před odstraněním močové cévky může být provedena rentgenová kontrola těsnosti napojení močové trubice na měchýř, při které se stávající cévkou plní močový měchýř kontrastní látkou. Pokud kontrastní látka neuniká mimo měchýř, může být cévka odstraněna, v opačném případě je ještě několik dní ponechána. Pacient je dále sledován v odborné urologické nebo onkologické ambulanci.
Přibližně 4 – 6 týdnů od operace je doporučeno nezvedat těžší břemena, neprovádět výraznější fyzickou aktivitu (například sport, posilovna, práce na zahradě apod.), není vhodná jízda na kole. Pracovní neschopnost bývá zhruba stejně dlouhá, ale nejvíce závisí na závažnosti fyzické práce, kterou pacient vykonává. Do plného zhojení operační rány a odstranění stehů je vhodné jen sprchování a nedoporučuje se koupání v bazénech nebo koupalištích.
Laparoskopická operace je jednou ze dvou tzv. mini invazivních metod, při kterých jsou krátkými řezy do břišní dutiny zaváděny nástroje, kterými je odstraněna prostata a event. lymfatické uzliny ve stejném rozsahu, jako při otevřeném výkonu. Předoperační příprava, doba operace i pooperační péče kdy pacient musí být hospitalizován, je také stejná. Výhodou laparoskopického přístupu je lepší kosmetický efekt, někdy kratší doba hospitalizace a rekonvalescence. Močová cévka je odstraněna přibližně osmý pooperační den, odstranění stehů a další kontroly probíhají stejně jako u otevřené operace.
Jedná se též o mini invazivní přístup, kdy stejně jako při laparoskopii se do pacienta zavádí z několika drobných vpichů robotické nástroje, které dokonale přenáší všechny pohyby operatérových rukou, při mnohonásobném zvětšení a 3D zobrazení. Pomocí těchto nástrojů je možné precizně, ale přitom radikálně odstranit nádorem postiženou tkáň – prostatu, semenné váčky a někdy i pánevní uzliny při maximálním šetření okolních tkání močového měchýře a močové trubice, svalů umožňujících udržení moči, nervů a cév nutných k erekci. Močová cévka je odstraněna přibližně osmý pooperační den, odstranění stehů a další kontroly probíhají stejně jako u otevřené operace.
Komplikace po všech chirurgických výkonech se dělí na časné (během operace nebo bezprostředně po operaci) a pozdní (v průběhu dalšího sledování nebo déle trvající).
Mezi nejčastější časné komplikace patří:
Nejčastějšími dlouhodobými komplikacemi jsou:
Obě komplikace jsou způsobeny poruchou nervů a cév, které probíhají podél prostaty a které mohou být při operaci přerušeny nebo poškozeny podvazem nebo tepelným procesem (tzv. koagulací).
Až 15 % pacientů po výkonu musí užívat některou z inkontinenčních pomůcek, většinou vložky, pleny, ale i kondomové urinály nebo svorku na penis. Léky pro léčbu inkontinence nejsou zatím k dispozici, ale tzv. spasmolytika mohou zmírnit únik moči snížením mimovolných stahů močového měchýře a zvýšením jeho kapacity. Únik moči se také může zmírnit v průběhu rekonvalescence a jeho zlepšení se očekává až do 24 měsíců po operaci.**
S léčbou poruchy erekce je nutné začít co nejdříve, je možné vyzkoušet lékovou formu, která ale dosahuje jen omezené účinnosti. Mnohem efektivnější je aplikace látky na podporu erekce přímo do topořivých těles tenkou jehlou, kterou se pacient naučí v odborné ambulanci a poté ji již provádí sám. V krajním případě je možné místo topořivých těles implantovat protézu, která umožňuje napřímení penisu. K úpravě erektilní dysfunkce může také dojít až během prvních dvou let při operaci. ***
Sledování po radikální prostatektomii
Nejdůležitějším ukazatelem přetrvávání nebo návratu rakoviny je prostatický specifický antigen (PSA). Základní vyšetřovací metodou je tedy sledování hladiny PSA. Očekává se, že PSA bude nedetekovatelné do šesti týdnů po úspěšné radikální prostatektomii. Pokud k této situaci nedošlo nebo se PSA zvyšuje postupně v průběhu sledování, je nejčastěji zahájeno doplňkové ozáření v místě po operaci (radioterapie) nebo je zahájena systémová léčba hormonálními přípravky. Součástí kontrol by také mělo být vyšetření přes konečník k odhalení případného lokalizovaného návratu onemocnění (recidivy).
*https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/onkologicke-diagnozy/zhoubne-nadory-muzskeho-pohlavniho-ustroji-c60-c62/o-nadorech-prostaty/
**/***https://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/karcinom-prostaty/
© Proton Therapy Center 2024. Všechna práva vyhrazena. | Zpracování osobních údajů